KMD 2016/2017

První akce KMD 2016/2017 proběhla ve středu 5. října. Jako obvykle jsme před představením navštívili některou z pražských zajímavostí. Tentokrát to bylo Muzeum Police České republiky. Toto muzeum mapuje historii, vznik, vývoj a činnost bezpečnostních sborů na území našeho státu, kriminalistiku a známé kriminalistické případy, prezentuje problematiku dopravní a letecké služby, cizinecké a pohraniční policie, ale i bývalé státní bezpečnosti.     Po rozchodu v obchodním centru Palladium jsme zamířili do Divadla Rokoko, kde jsme zhlédli představení s názvem Želary. Jak už jeho název napovídá, vzniklo podle známého stejnojmenného filmu, který byl natočen podle cyklu povídek od Věry Legátové. Děj se odehrává za druhé světové války. Válečné roky převrátily život nejednoho člověka. Eliška, lékařka z brněnské nemocnice, se ocitla v nebezpečí života stejně jako všichni odbojáři po atentátu na Heydricha. Ukryla se proto v horské vesnici Želary. Aby unikla německému gestapu, změnila si identitu a dokonce se provdala za místního horala, kterého znala jenom několik dní. Polozapomenutá vesnička Želary se však pro ni změnila v pozemský ráj, kam hřmění války zatím nedolehlo. Našla tam zcela nový pohled na svět, nové hodnoty a především lásku, o jaké neměla vůbec tušení. To, co na počátku vypadalo jako ztráta identity, se změnilo v nalezení svého pravého já. Její příběh se proplétal s příběhy místních svérázných horalů – kořenářky Lucky, kovářského pomocníka Jozy, místního doktora, který už dávno ztratil Boha, faráře, který věří, že ho nalezne, Ženi, která žije v jeho blízkosti den za dnem, a mnoha dalších. 

Členové Klubu mladých diváků navštívili Prahu letos podruhé v trochu netradičním termínu, v neděli 20. listopadu. Důvodem totiž byla návštěva večerního představení v Národním divadle. Před divadlem jsme si prohlédli Prašnou bránu na náměstí Republiky a krátce se občerstvili při rozchodu v nákupním centru Palladium. Poté jsme se již vydali do Národního divadla. Tentokrát jsem zhlédli baletní představení s názvem Čarodějův učeň. Jeho předlohou je lužickosrbská legenda, která byla již několikrát sepsaná v knihách nebo zfilmována. Umělci vyprávěli příběh mladého chlapce Krabata. Krabata jeho nuzné životní podmínky (a sen) přivedou do Černého mlýna, kde se stává pomocníkem vedle jedenácti dalších chlapců. Brzy si udělá z ostatních pomocníků přátele a po třech měsících se začíná učit černou magii. Krabat stále více chápe, že na mlýně není vůbec nic obyčejného. Nikdo nepřiváží obilí a jediným návštěvníkem je jeden tajemný muž (nikdo jiný než sám Satan). Krabatův Mistr a ďábel mají úmluvu: na každý Nový rok o půlnoci jeden z Mistrových pomocníků zemře. V prvním roce je to Krabatův nejlepší přítel Tonda a Krabat brzy zjišťuje, že jeho smrt nebyla nehoda. Příští rok zemře další z přátel, Michal. Krabat se chce za oba pomstít a učí se magii rychleji, aby mohl s Mistrem bojovat. Dívka z blízké vesnice Černý Chlum má šanci zachránit Krabata před smrtí. Někdo totiž na Nový rok zemřít musí. Krabat ví, že z mlýna se proti Mistrově vůli nedostane. Ví však také, že jeho dívka si jej může na Mistrovi vyprosit. A ví také, že ji v tom případě Mistr podrobí zkoušce. Zvítězí-li ona, odvede si Krabata, Mistr zemře a mlýn vzplane plamenem. S ním zmizí veškerá moc kouzel a všechny těžce nabyté schopnosti. Zvítězí-li on, nedožije se dívka ani Krabat rána. Samozřejmě, že láska mladých lidí nakonec zvítězí (byť vše visí jen na vlásku). Samozřejmě, že zlý čaroděj skončí špatně a že mrtví (či snad zabití?) Krabatovi druzi jsou Mistrovou smrtí pomstěni.   

Na programu třetího zájezdu do Prahy byla návštěva Planetária Praha v Holešovicích, rozchod v nákupním centru Galerie Harfa a především divadelní představení „Jak je důležité býti (s) Filipem“ v Divadle pod Palmovkou. Z návštěvy planetária nakonec z organizačních důvodů sešlo, a tak jsme po delším rozchodu v obchodním centru Galerie Harfa zamířili do Divadla pod Palmovkou. Letošní třetí představení se jmenovalo „Jak je důležité býti (s) Filipem“. Hra je adaptací slavného dramatu „Jak je důležité míti Filipa“ od dramatika irského původu Oscara   Wildea. Hlavními hrdiny jsou Jack Worthing a Algernon Moncrieff. Jack Worthing se zamiluje do Gvendolíny Fairfaxové, která je Algernonovou sestřenicí. Jack v Londýně vystupuje pod pseudonymem Filip, tak ho zná i Gvendolína, s níž se touží zasnoubit. Gvendolína je z jeho jména nadšena a se sňatkem souhlasí. Gvendolínina matka, Lady Bracknellová, si Jacka pozve na snubní rozhovor, znepokojuje ji Jackův nejasný původ. Je totiž nalezencem, byl nalezen v cestovní tašce na nádraží Viktoria. Podle ní musí nalézt alespoň jednoho rodiče. Jack se vrací na své venkovské sídlo, odtamtud se ale odebírá se záminkou, že se musí jít do města postarat o svého mladšího bratra Filipa. Samozřejmě však nikdo takový neexistuje. Posléze na venkov přijíždí i Algernon a vydává se za Filipa a tedy i Jackova bratra. Jack je naprosto šokován kamarádovou vychytralostí. Snaží se ho odtamtud dostat pryč. Ten se ale seznámí a zamiluje do Jackovy schovanky, Cecilie Cardewové, představí se jako Filip a zasnoubí se s ní. Chvíli nato přijíždí Gwendolína, Jackova snoubenka, setká se s Cecilií, oba muži o Gwendolíně nemají ani ponětí.     Slečny se seznámí a pochlubí se svým zasnoubením. Obě jsou zasnoubeny právě s Filipem. Přichází Jack s Algernonem a snaží se situaci se snoubenkami vyřešit, nakonec oba souhlasí, že si změní jména právě na jméno Filip. Náhle ale přijíždí Lady Bracknellová navštívit svou dceru a potkává se se slečnou Prismovou, vychovatelkou slečny Cecílie.     Slečna Prismová je bývalá chůva sestry Lady Bracknellové, jež před několika lety zmizela i s malým dítětem. Slečna Prismová se přiznává k tomu, že omylem zaměnila svůj román za svěřené dítě, které omylem vložila do cestovní brašny. Jack tedy přináší ze skříně cestovní brašnu, ve které byl objeven a je to tatáž brašna. Jack je tedy ve skutečnosti bratr  Algernona. Příběh končí společným dvojitým zasnoubením: Jacka a Gvendolíny a Algernona a Cecílie.

Počtvrté jsme byli v Praze s Klubem mladých diváků až na samém konci školního roku, v červnu. Jako obvykle jsme nebyli pouze v divadle, ale navštívili jsme také další pražské zajímavosti. Tentokrát jsme zamířili na Pražský hrad, kde jsme si prohlédli katedrálu sv. Víta a Starý královský palác. Poté jsme se vydali po Královské cestě, po které jezdili čeští králové ke korunovaci do svatovítské katedrály. My jsme se po ní však vydali v opačném směru. Od katedrály sv. Víta až na dnešní náměstí Republiky, kde začínala v Královském dvoře. Na náměstí Republiky byl také naplánován rozchod v obchodním centru Palladium. Po rozchodu jsme již zamířili do Divadla v Dlouhé, kde jsme zhlédli známé divadelní představení Lucerna od Aloise Jiráska. Pohádkový příběh se odehrává ve starém mlýně, na zámku, v lese mezi mlýnem a lesním zámečkem a v lesním zámečku. Ve mlýně žije a pracuje mladší mlynář Libor společně se starou babičkou a schovankou Haničkou. V mlýnském náhonu kromě toho žije i vodník Michal, který je do mladé Haničky zamilován. Kromě něj se zde usadil i starý vodník Ivan. Na zámku panuje zlý správce panství, který také touží po Haničce a chce si ji odvést na zámek jako služku. Kromě toho usiluje porazit i velkou a starou lípu, kterou mají místní lidé ve velké úctě. V kritickém okamžiku děje však na zámek nečekaně přijíždí panstvo v podobě paní kněžny. Kněžna se nudí a touží po rozptýlení, proto se vydá cestou k lesnímu zámečku kolem Liborova mlýna. Mlynář Libor je svobodný člověk, který nemusí robotovat na panském, má však vůči vrchnosti jednu zvláštní povinnost. Požádá-li vrchnost o doprovod, je povinen ji doprovázet přes les a svítit jí na cestu starou lucernou. Paní kněžna mlynáři poručí, aby svoji povinnost splnil. Kněžna se cestou do zámečku s mlynářem sblíží, svobodomyslný mlynář se jí velmi líbí, nabízí mu dokonce, aby s ní odjel pryč do města. Vedlejší dějovou osu tvoří příběh učitelského pomocníka Zajíčka, který velmi potřebuje, aby jej paní kněžna vyslechla a jmenovala definitivním učitelem. Proto se rozhodne sepsat supliku se žádostí a společně s partou místních lidových muzikantů zahrát paní kněžně kasaci a vyprosit si tak její přízeň. Muzikanti však v lese zabloudí a vzájemně se ztratí. Správce se snaží odvést násilím Haničku z mlýna, ta se před ním ukryje do staré lípy, kterou ovšem pan správce také hodlá porazit, to vše bez vědomí paní kněžny. Mlynář dovede paní kněžnu na lesní zámeček a jde bránit starou lípu, v čemž mu nakonec pomáhají i muzikanti a učitelský pomocník Zajíček. Kněžna v závěru hry nakonec vše pochopí, lípu porazit nenechá, Zajíčka jmenuje učitelem a rozbitím lucerny zruší onu prastarou mlynářovu povinnost.