Základní škola Trhový Štěpánov
Žákovská samospráva nabízí prostor pro zapojení žáků do života školy. Žáci pracující v samosprávě jsou vedeni k zodpovědnosti, aktivitě a spolehlivosti. Přijímají rovněž spoluodpovědnost za dobré školní klima, dostávají příležitost se o něco postarat, pomáhají organizovat školní akce a projekty, podílejí se na komunikaci mezi žáky a učiteli a formulují podněty, návrhy a přináší řešení konkrétních problémů.
Žáci 4.-9. třídy si zvolí na začátku školního roku ze svého středu dva zástupce. Z nich je vytvořen dvanáctičlenný Žákovský parlament. Jeho členové si pak na své první schůzce zvolí po jednom zástupci z každé třídy do Žákovské rady a zároveň vyberou předsedu Žákovské rady a zapisovatele. Předseda poté řídí schůzky Žákovského parlamentu a Žákovské rady a je odpovědný za činnost samosprávných orgánů učitelům-konzultantům. Předseda také zastupuje žákovskou samosprávu při jednání s vedením školy a dalšími subjekty. Zapisovatel vyhotovuje z každého zasedání zápis. Členové Žákovského parlamentu, Žákovské rady a její předseda a zapisovatel jsou voleni na jeden školní rok.
Schůzky Žákovského parlamentu a Žákovské rady se konají v pravidelných časových intervalech a nebo podle potřeby. Během nich mají všichni možnost předkládat návrhy a připomínky, společně o nich diskutovat a zvažovat potřebná opatření. Členové se tak učí naslouchat promluvám druhých, přiměřeně na ně reagovat, zapojovat se do diskuze a vhodně argumentovat. Během schůzek zvolení zástupci také získávají a třídí informace, které pak prezentují svým spolužákům během třídnických hodin. Na činnost žákovské samosprávy dohlíží učitelé-konzultanti, kteří se účastní všech zasedání.
Zástupci tříd
Předsedkyně Žákovského parlamentu: Karolína Veselá
Zástupkyně předsedkyně: Karolína Svobodová
Učitelé konzultanti: Martina Kudynová, Martina Šnoblová
Zástupci tříd
Předsedkyně Žákovského parlamentu: Markéta Mastíková
Zástupce předsedkyně: Tomáš Kupsa
Učitelé konzultanti: Martina Kudynová, Eva Šindelářová
Zástupci tříd
Předseda Žákovského parlamentu: Adéla Vrzalová
Zástupce předsedy: Solomia Drahanchuk
Učitelé konzultanti: Martina Kudynová, Eva Šindelářová
Zástupci tříd
Předseda Žákovského parlamentu:
Zástupce předsedy:
Učitelé konzultanti: Kamila Horálková, Monika Mendová
Zástupci tříd
Předseda Žákovského parlamentu: Filip Hašek
Zástupce předsedy: Vít Hromas
Učitelé konzultanti: Kamila Horálková, Monika Mendová
Zástupci tříd
Předseda Žákovského parlamentu: Vít Hromas
Zástupce předsedy: Filip Hašek
Učitelé konzultanti: Kamila Horálková, Martin Limburk, Monika Mendová
Zástupci tříd
Předseda Žákovského parlamentu: Filip Hašek
Zástupce předsedy: Vít Hromas
Učitelé konzultanti: Hana Früblingová, Kamila Horálková, Monika Mendová
Zástupci tříd
Učitelé konzultanti: Hana Früblingová, Kamila Horálková, Monika Mendová
Zástupci tříd
Předsedkyně Žákovského parlamentu: Eliška Plešavská
Zástupkyně předsedkyně: Simona Plešavská
Učitelé konzultanti: pí uč. Monika Mendová, pí uč. Kamila Horálková, p. uč. Jan Balšánek
Zástupci tříd
Předseda: Jan Marvan
Zástupce předsedy: Josef Morkus
Učitelé-konzultanti: Pavla Krucká, Martin Limburk
Členové Žákovského parlamentu
Předsedkyně Žákovské rady: Jana Svobodová
Zástupce předsedkyně: Dominik Chvojka
Učitelé-konzultanti: Mgr. Pavla Krucká, Mgr. Martin Limburk
Členové Žákovského parlamentu
Předsedkyně Žákovské rady: Markéta Drážková
Zástupkyně předsedkyně: Jana Svobodová
Učitelé-konzultanti: Petr Dymák, Pavla Krucká
Členové Žákovského parlamentu
Předsedkyně Žákovské rady: Markéta Drážková
Zástupkyně předsedkyně: Jana Svobodová
Učitelé-konzultanti: Petr Dymák, Pavla Krucká
Členové Žákovského parlamentu
Předsedkyně Žákovské rady: Markéta Drážková
Zástupce předsedkyně: Petr Málek
Zapisovatelka: Jitka Vávrová
Učitelé-konzultanti: Olga Mládková, Petr Dymák
Členové Žákovského parlamentu
Členové Žákovské rady
Předseda Žákovské rady: Martin Janouš
Zapisovatelka: Anna Olišarová
Učitelé-konzultanti: Olga Mládková, Petr Dymák
Rozhodnutí
Nápad adoptovat dítě z některé africké země zazněl ve škole již před časem. V roce 2010 padlo definitivní rozhodnutí a v roce 2011 byla celá akce dotažena do konce. Odpovědnost za její organizaci převzal Žákovský parlament. Návrh prošel anketou mezi žáky a ti si také vybrali, jaké dítě by chtěli adoptovat. Nejvíce dětí si přálo adopci dívky z Afriky. Projekt probíhal na naší škole do konce školního roku 2012/2013, kdy byl na základě smlouvy ukončen.
Adoptované dítě
Dívka, kterou naše škola adoptovala, se jmenuje Foulématou Diakité. Narodila se v roce 1998. V současnosti žije s celou rodinou v západoafrické Guineji ve městě Kankan. Její otec Kalil Diakité pracuje jako mechanik a matka Kadiatou Kaba je hospodyně. Její rodina pochází z Libérie, odkud však utekla před válkou do sousední Guineji. Přestože občanská válka v Libérii již skončila, chtějí rodiče s dětmi zůstat v Guineji. V rodné Libérii totiž o všechno přišli. Foulématou má ještě starší sestru a tři bratry (14, 12 a 6 let). Foulématou se učí průměrně. Podle přiloženého vysvědčení z roku 2010 byla 32. ze 44 dětí ve třídě. Příspěvek na adopci byl 6000 Kč ročně. Naše škola platila tento příspěvek ve 3 splátkách po 2000 Kč. Na této částce se vždy skládaly děti se zaměstnanci školy. Z těchto peněz bylo hrazeno školné, učební pomůcky a povinná školní uniforma. V dubnu 2012 jsme od Foulématou dostali krátký děkovný dopis, jehož originál si můžete přečíst zde. Překlad je k dispozici zde a kopie jejího vysvědčení je zde.
O projektu Adopce na dálku
Projekt adopce na dálku je zaměřen na pomoc dětem, které se nacházejí v podmínkách úplné chudoby. Cílem je především zprostředkovat přístup ke vzdělání. Děti, jejichž rodiče nebo opatrovníci si nemohou dovolit hradit školné a výdaje spojené s výukou, nadále žijí se svojí rodinou v Africe, ale "adoptivní rodič" z Evropy, což může být jednotlivec, skupina lidí, rodina, škola, organizace nebo firma, mu hradí školné, všechny učební pomůcky a povinnou školní uniformu. Zasíláním finanční částky na tyto výdaje mu tak pomůže dosáhnout alespoň minima životních podmínek, jaké mají ostatní děti jinde ve světě. Peníze se neposílají rodině dítěte, ale přímo škole nebo organizátorům v místě, kteří dětem nakoupí vše potřebné, zařídí zápis do nejvhodnější školy v okolí, zaplatí za ně školné a spolupracují s rodinou dítěte. Po obdržení darovací smlouvy dostává každý „adoptivní rodič“ Certifikát o adopci s fotkou "svého" dítěte. "Adoptivní rodina" je pak pravidelně informována o tom, jak si dítě vede ve škole, mohou si vyměňovat fotografie nebo si dopisovat. Je možné popřípadě dítě i navštívit. Minimální období, na které je dítě možné adoptovat, je 12 měsíců.
Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku – je mnohem víc než jen jednoduchá ekonomická výpomoc, neboť vytváří pouto solidarity, porozumění a vzájemné náklonnosti mezi různými národy a různými kulturami.
Příspěvek na adopci dítěte v Guineji, odkud pochází také dívka, kterou adoptovala naše škola, je 6000 Kč ročně (ZŠ – 1.-6.třída), 7500 Kč (College – 7.-10.třída) a 9000 Kč (SŠ).
"Adoptované“ dítě může nastoupit do školy zpravidla na začátku trimestru – tedy v říjnu, v lednu a výjimečně v dubnu.
Guinea je republika ležící na západním pobřeží Afriky u Atlantského oceánu. Hlavní město se jmenuje Conakry a v celé zemi žije asi 9,5 miliónů obyvatel. Rozloha Guineje je zhruba 245 000 km², což je asi 3x více než má naše republika. Až do roku 1958 byla francouzskou kolonií. Guneia byla první francouzskou kolonií, která vyhlásila nezávislost na své mateřské zemi. Po odchodu kolonizátorů však byla zastavena pomoc z Francie a země se začala zmítat v hospodářských problémech doprovázených diktátorským způsobem vlády. V současné době zde vládne vojenská junta.
Oficiálním jazykem je francouzština, ale mluví se zde i dalšími kmenovými jazyky. Jako národ se Guinejci dělí do několika kmenů, z nichž jsou nejvýznamnější Fulbové, Malinkové a Súsové. Většina obyvatel vyznává islám a asi 60 % z nich nemá žádné vzdělání.
Guinea leží v tropickém a rovníkovém klimatu. Nejteplejším měsícem je duben, kdy teplota dosahuje kolem 27 °C, nejchladnějším naopak srpen s 20 °C. Většina území je zalesněna (58 %), obdělávají se asi jen 4% rozlohy země. Nejvíce lidí zde pracuje jako zemědělci. Guinea je celkově chudý zemědělský stát.
Guinea do jisté míry kopíruje školský systém, který tam zavedli Francouzi za kolonialismu. Oficiálním jazykem je zde francouzština. V Guineji jsou 4 skupiny kmenů a každý kmen má svůj jazyk. Děti mluví svým mateřským jazykem, francouzštinu se začínají učit až v mateřské školce nebo při nástupu na ZŠ. Gramotnost v Guineji je velice nízká: číst a psát umí 35,9% osob starších 15 let (49,9% mužů a jen 21,9% žen).
V Guineji existuje státní a soukromé školství. Ze zákona vyplývá povinná školní docházka, ale ta je za současné situace nemožná a nikdo ji nekontroluje. Školy nemohou kapacitně zajistit místo pro všechny děti.
Ve státních školách, kde se školné neplatí, může být až 150 dětí ve třídě, takže výuka je značně neefektivní. Proto tam, kde je to možné, se „adoptované“ děti umísťují v soukromých školách, kde se školné platí. Ve třídě je méně dětí a děti mají šanci se něco naučit. Další důvod, proč děti nechodí do školy je ten, že dítě musí mít ve škole uniformu a pomůcky, bez nichž nelze chodit do školy. Na tyto věci ale mnozí rodiče nemají peníze, takže dítě do školy nepošlou.
Vybavení škol i úroveň školství připomíná situaci našich praprababiček. Školy jsou vybaveny dřevěnými lavicemi, tabulí, stolem a židlí pro učitele. Nelze srovnávat znalosti dítěte u nás např. ve 3. třídě s dítětem, které chodí do 3. třídy v Guineji. Je zde absolutní nedostatek didaktických školních pomůcek. Školy jsou nebarevné s malými okny a vysokými teplotami uvnitř.
Každá škola má vlastní uniformy, jejichž barevnou kombinaci si určuje. Může se zdát, že v zemi jakou je Guinea, je to zbytečný luxus pořizovat dětem uniformy. Avšak kromě toho, že jasně informují okolí, že dítě dochází do konkrétní školy, mají pro dítě i jakousi bezpečnostní funkci. U dítěte, které nosí uniformu je jasné, že pravidelně dochází do školy, kde je registrováno a spíše se po něm bude někdo shánět, pokud se mu něco stane, než po dítěti, které uniformu nemá a je tedy pravděpodobné, že žije na např. ulici. Nezanedbatelné je i to, že nová uniforma zajišťuje dětem z programu alespoň jedno až tři nové oblečení ročně. Drahá uniforma je jinak další překážkou ke vzdělání dítěte, protože většina rodin nemá prostředky na její pořízení.
Děti chodí do školy již od 3 let, kdy začíná něco na způsob naší mateřské školky, avšak je to součást ZŠ a v tomto duchu tam děti tráví i čas. Mateřská školka je spíše škola (děti sedí v lavicích, nehrají si s hračkami jako u nás…). Dále pak od 6 let pokračují 1. až 6. třídou na ZŠ a pak 7. až 10. třídou na college. Velmi často však věk dětí v dané třídě neodpovídá z důvodů přerušování školní docházky z nejrůznějších důvodů a nuceného opakování jednotlivých tříd. Běžně narazíte na 12letého kluka třeba ve třetí třídě.
Školní rok začíná v říjnu a končí v červnu.
Školní rok na základní škole má 3 trimestry :
Prázdniny mají děti od 23.12. do 3.1. (vánoční), 1.4. – 13.4. (velikonoční) a v červenci, srpnu a září (v období dešťů).
Výuka a předměty
Výuka probíhá ve francouzštině. Vyučovací předměty se mohou lišit, ale základní na nižším stupni jsou: francouzština (mluva, čtení, psaní, přednes), matematika, občanská nauka, zpěv, senzorická cvičení, praktické práce,…
Informace o předmětech
Závěrečné zkoušky a vysvědčení
Dítě je hodnoceno po ukončení každého trimestru. Známkování je bodové od 1 do 10, na vyšším stupni do 20, přičemž 1 je nejhorší a 10 (nebo 20) nejlepší. Pokud žák nedosáhl potřebného průměru 4 ze všech předmětů, nepostupuje do další třídy a musí ji opakovat (někdy se však průměr v různých školách nepatrně liší). Obvykle se uvádí také pořadí žáka ve třídě a celkový počet žáků ve třídě. Na konci každého trimestru se dělají testy a zkoušky. Ne pokaždé však škola vystavuje vysvědčení. Většinou je to na vyžádání koordinátorů a ve státních školách vystavují vysvědčení často jen jednou a to na konci roku. Prospěch žáka je veden v žákovské knížce. Některé školy dávají na jedno vysvědčení záznamy výsledků ze všech tří trimestrů, kdy je postupně dovyplňují do příslušných kolonek formuláře vysvědčení. Jiné školy mají na každý trimestr vysvědčení zvlášť. Nepoužívají se jednotné formuláře vysvědčení, každá škola má svůj vlastní. Nejdůležitější jsou pak závěrečné zkoušky na konci 6. třídy, podle kterých je dítě přijato na college. Děti, které jsou v 6. třídě nedostávají na konci III. trimestru vysvědčení, ale tzv. atestaci (potvrzení o přijetí na college).
